Naše noc na farmě
Při putování po našich farmách jsme dostali jednu naprosto výjimečnou pozvánku - přespat u farmáře doma. Jelikož všichni z české výpravy podobné zážitky vítají, všichni jsme souhlasili a přijeli jsme v 6 hodin večer, kdy už je v Kambodži tma, na domluvené rozcestí uprostřed pole. Vyzvedla nás delegace s baterkami - to abychom se po cestě nebáli psů, hadů a jiné havěti - a dovedli nás do bezpečí farmářova příbytku.
Přespání na farmě je velká sláva pro celou rodinu
Proto nám uspořádali opravdu štědrou večeři, která byla, jak jinak, provoněná Kampotským pepřem. Jelikož jsme jeli přímo z Kepu, který je jako přímořské městečko známé pro lov krabů, krevet a jiných mořských plodů, přivezli jsme rodince na přilepšenou hromadu krabů a krevet. Paní farmářka se je ujala uvařit a my jsme spolu s farmářem a jeho dcerou připravovali stoly k večeři.
Kromě spousty rýže a masa, které kambodžani milují, nám upekli sladký koláček z palmového ovoce, který byl vynikající. "Můj rodinný recept," říká hrdě farmářka. Farmář nám zase vypráví, jak šikovnou dceru má.
„Studuje díky vám v hlavním městě a je 3. nejlepší ve třídě v matematice a 2. nejlepší ve zpěvu, podívejte! “
Dcera začne zpívat – karaoke – tak, jak je v Kambodži u každé večeře dobrým zvykem. Tatínek se hrdě usmívá, my ostatní s respektem posloucháme tradiční kambodžskou píseň. Po večeři jdou dámy umývat nádobí a pánové do temné džungle chytat hada na ranní hadí polévku. Všechny nás ukolébá kambodžská píseň a pomalu se jdeme uložit ke spánku – jak jinak než v chatrči na kůlech. Spíme na zemi – dostaneme však skromný polštářek a větrák – to aby na nás nemohli komáři.
Ráno na farmě začíná brzy
Ráno na farmě začíná brzy. Už před východem slunce kolem 5. hodiny. Rozespale jdeme dolů po žebříku a už na nás čekají ranní aktivity. Nejdříve vaření slíbené hadí polévky k snídani, poté nauka o šplhání na kokosovou palmu a zbytek osazenstva jde pást krávy. Po návratu nám pan domácí zahraje oblíbenou píseň na bubínek z hadí kůže a poté se jde běhat. Čtete správně – Kambodžané nikdy neběhají, ale jeden člen výpravy byl natolik okouzlen ranní přírodou, že si šel zaběhat – a pan farmář s ním. Držel v žabkách nadšeně tempo úctyhodných 10 minut a potom se s díky a úsměvem vrátil spokojeně zpátky.
Přišla doba odjezdu, proto jsme se rychle naposledy opláchli v místní sprše – tedy studně s plastovým vědrem – a vyrazili jsme zpět do civilizace.
Na tento zážitek do konce života ani my, ani naše rodinka určitě nezapomeneme. :-)
